Po příletu do L.A. jsme se ubytovali v motelu. Motel díkybohu není taková nadávka, jak zní z filmů – v každém případě byly všechny motely, kde jsme spali, čistší a vybavenější, než většina český 3 hvězdičkových hotelů, kde jsem kdy byl. V každém motelu, kde jsme většinou platili tak $40 na osobu na noc, byly ručníky, šampóny a mýdlo, klimatizace – většinou i kávovar, lednička, mikrovlnka, televize a pro fajnšmekry i bible.
V L.A. jsme bydleli spíše dál od centra (kvůli výrazně vyšší ceně hotelů) a jezdili jsme vždycky autem do centra (tak 45 minut cesty autem), kde jsme nechali auto v parkhouse (za $14 na den). Prošli jsme si čtvrť Santa Monica, hned po výstupu z auta jsme narazili na farmářské trhy (kde jsme ochutnali výborné pomeranče a grepfruity), pak jsme se dostali i na pláž, chvíli jsme si zaplavali v oceánu (který byl teď v dubnu spíše studený, ale vlézt tam šlo). V Santa Monice určitě doporučím návštěvu konce Historic Route 66 (na mole na pláži), kde se můžete vyfotit se značkou Route 66 a koupit si s tímhle motivem různé suvenýry (od klíčenky až po plechovou dopravní značku). Od Santa Monicy jsme vyrazili do Hollywoodu, kde jsme si prohlídli Hollywood blvd. s kinama, Walk of Fame (kde jsme strašně dlouho hledali nějaký známý jméno – první, který jsme poznali, byl Kačer Donald). Na Hollywood blvd. můžu velmi doporučit obchod (vlastně je to outlet), kde si můžete vybrat košile, saka apod. známých značek za směšné ceny. Nebo je hned vedle obchod pro striptérky, pokud vás zaujme tento sortiment. To bylo na první den program tak akorát – padli jsme úplně unavení, s nachozenými asi 17km v nohách.
Druhý den jsme vyrazili do Venice, kam jsme šli pěšky přes pláž ze Santa Monicy – kde je možné si půjčit kolo, ale to jsem bohužel kvůli foťáku musel oželet. Ve Venice se prý doporučuje stihnout západ slunce, ale ten jsme bohužel nestihli – místo toho jsme šli do Griffith Park, kde je planetárium, ale hlavně tam je vyhlídka s nádherným výhledem na celé město, včetně nápisu Hollywood. Griffith Park je celý zdarma a úplně přístupný autem, jste limitování jenom parkováním – čím později přijedete (čím více je tam lidí), tím musíte parkovat níže a to pak vylézt.
Třetí den jsme si vyhradili na bloumání městem a přesun do Vegas. Za celou dobu v L.A. jsem se díkybohu nesetkal s jediným problémem jako je kriminalita, vandalismus nebo i jen někdo nepříjemný – oproti historkám, co jsem slyšel třeba o NYC bylo L.A. město bez kriminality. Co se týče jídla v restauracích v L.A. bylo naprosto super a zdravé – jenom bylo trošku dražší, ale to se dalo čekat – ale i v mexické čtvrti (kde jsme bydleli), bylo jídlo výborné. Obrovským zklámáním pro mě bylo, že jsem v době NHL play-off v L.A. a na play-off zápas nejdu, protože zrovna letos LA Kings vypadli.
Do Vegas jsme přijeli odpoledne a ubytovali jsme se ve Stratosphere Casino, které má dvě výrazné vlastnosti – má vysokou vyhlídkou věž (zadarmo pro hosty), ale je na konci Stripu. Na vlastní kůži jsem si na Stripu vyzkoušel, že se nedá věřit mapám – v USA se vám nápad „to je jenom 5 bloků, to dojdu“ může snadno vymstít – ten jeden blok může být klidně na 10-15 minut chůze, ale přitom na mapě to opravdu vypadalo jako krátká cesta.
Noční výhled ze Stratosphere opravdu stojí za to – je odsud vidět celé město a na vrchní nezasklené terase jsou i atrakce, včetně spuštění dolů – vlastně seběhnete věž dolů po zdi věže. Bohužel, věž se moc nehodí na pro fotografy – prosklená terasa (360°) je vevnitř silně osvětlená (na většině fotek se mi vůbec nepodařilo odfiltrovat odlesky) a není zde moc místa odkud fotit (a nesmíte se opírat o sklo). Neprosklená terasa zase obsahuje spousty zábradlí a udělat fotku bez zábradlí skoro nemožné, takže spíš doporučuji si pohled užít než zkoušet fotit.
